V ↗onomastice tvoří vlastní jména podle druhů pojmenovávaných objektů třídy a podtřídy:

1. ↗Bionyma – v.j. živých (n. jakoby živých) bytostí a jiných organismů, jež fungují ve společenských vztazích. 1.1 ↗Antroponyma − v.j. jednotlivého člověka n. skupiny lidí: Jaroslav, Češi. 1.1.1 Nepravá antroponyma (pseudoantroponyma) − např. Meluzína. 1.2 ↗Zoonyma − v.j. skutečných živočichů: pes Čenda, kráva Lyska. 1.2.1 Nepravá zoonyma (pseudozoonyma) − v.j. smyšlených živočichů: bájný kůň Pegas. 1.3 ↗Fytonyma − v.j. rostlin: Semtínská lípa. 1.3.1 Nepravá fytonyma (pseudofytonyma) − v.j. smyšlených rostlin: masožravá rostlina Adéla. – Termíny zoonymum, fytonymum jsou v jazykovědě někdy nepatřičně užívány pro apelativní pojmenování živočicha (býk) a rostliny (lípa).

2. ↗Abionyma − v.j. neživých objektů a jevů, a to přírodních (hora Praděd) n. člověkem vytvořených (město Praha). 2.1 ↗Toponyma neboli vlastní jména zeměpisná − v.j. objektů, které leží v krajině a jsou kartograficky fixovatelné v mapových dílech: Brno, Malé pole. 2.1.1 ↗Kosmonyma // astronyma // vlastní jména astronomická − v.j. objektů nacházejících se mimo Zemi (tj. galaxií, planet, hvězd včetně jejich objektů, umělých kosmických těles atp.): Saturn, Challenger. 2.1.2. Geonyma, a to 2.1.2.1 ↗choronyma, 2.1.2.2 ↗oikonyma, 2.1.2.3 ↗anoikonyma. 2.2 ↗Chrématonyma − v.j. lidských výtvorů, které jsou zakotveny nikoli v přírodě, nýbrž v společenských, ekonomických, politických, kulturních aj. vztazích: tavený sýr Apetito, kniha Babička; viz ✍TSO (1973), ✍OSTSO (1983), ✍Olivová-Nezbedová (2002:83). V rámci uvedené hierarchie přisuzuje Šrámek (✍ÚOO, 1999:163–165) termínům toponymum a geonymum hierarchicky odlišné postavení: geonymum zařazuje sub 2.1 (stává se nadřazeným toponymu a kosmonymu), zatímco toponymum sub 2.1.2. – Mnohá v.j. nejsou jednoznačně zařaditelná: botel Racek – v.j. lodi i hotelu.